Karel Engliš a jeho životní cesta

Karel Engliš pocházel ze skromných poměrů a jakkoliv to zní otřepaně, měla tato skutečnost velký vliv na formování jeho osobních i veřejných postojů. Narodil se v Hrabyni na Opavsku 17. 8. 1880.

Po gymnáziu v Opavě nastoupil na právnickou fakultu v Praze, kterou úspěšně dokončil. Po krátkém navazujícím studiu na universitě v Mnichově nastoupil do prvního zaměstnání na Zemský statistický úřad pro království České (1904 – 1908). Engliš si v těchto letech zjevně osvojil statistickou metodu jako metodu primárně sociologickou a informace, které čerpal ze statistických údajů umně promítal do svých následných ekonomických teorií. Následovalo působení ve Vídni na ministerstvu obchodu a v roce 1910 habilitace na české technice v Brně, posléze v roce 1911 místo profesora národního hospodářství tamtéž. V letech 1917 – 1918 působil na České vysoké škole technické jako děkan oboru chemického inženýrství. Jako vědecký pracovník napsal 90 samostatných publikací, 16 cizojazyčných publikací, 124 neuveřejněných rukopisů a dalších 24 prací připravených k vydání. Zaměření jeho prací zahrnuje převážně oblast národohospodářství a finančnictví. Významná jsou však i jeho filosoficky relevantní díla. Mezi stěžejní práce patří "Soustava národního hospodářství" v rozsahu 1617 stran.

Byl jedním z iniciátorů založení Masarykovy univerzity v Brně, které se v r. 1919 stal prvním rektorem. Pobyt v Brně, budování akademické kariéry a kontakty s intelektuální elitou otevírají Englišovi cestu k politickému působení. Byl oddaným stoupencem T. G. Masaryka. V roce 1913 byl zvolen poslancem Moravského zemského sněmu a v roce 1918 byl zvolen poslancem Národního shromáždění. V květnu 1920 byl poprvé jmenován československým ministrem financí. Spory politické, ale především národohospodářské, spory ve straně Národní demokracie, ale také ve vládě (střety mezi levicí sociálních demokratů, z níž se etablovali komunisté a pravicí soc. demokracie) vedly Engliše k demisi. Teprve druhou jeho demisi Masaryk v březnu 1921 přijímá. Engliš i po odchodu z tohoto postu kritizuje měnovou a rozpočtovou politiku (deflační politiku), kterou stát volí. Vláda od deflační politiky pod vlivem deflační krize oficiálně upouští, a tak se v prosinci roku 1925 Engliš stává znovu ministrem financí. Státní finance řídil i v dalších vládách až do dubna roku 1931, kdy pro nekonečné spory a potíže při zajišťování vyrovnanosti státního rozpočtu podává do Masarykových rukou demisi, oficiálně kvůli zdravotnímu stavu. Na měnovou a finanční politiku měl však vliv i nadále, neboť byl v roce 1934 jmenován guvernérem Národní banky československé. V roce 1947 byl zvolen rektorem Karlovy univerzity.

Po skončení druhé světové války a posilování moci komunistů byla proti Karlu Englišovi rozpoutána útočná kampaň, byl odvolán z funkce rektora Karlovy univerzity, byl vyslýchán StB, jeho díla byla systematicky ničena. Poté, co mu byl odebrán služební důchod a byl vystěhován z bytu, byl nucen odejít zpět do rodné Hrabyně, kde byl pod neustálým dohledem, jeho korespondence byla kontrolována a cenzurována. Často byl také podrobován domovním prohlídkám. Zemřel v bídě 13. 6 1961 právě v Hrabyni.
Přínos Karla Engliše je nezpochybnitelný hned v několika oblastech. Kromě výše zmíněných významných aktivit na poli politickém, potažmo finančním a měnovém, je znám jako tvůrce ojedinělé noetické koncepce – teleologie. Englišovo řešení mělo základ v poznatku, že zatímco pro přírodní vědy je vyhovující poznávací metodou kausální přístup (každý jev či skutečnost je účinkem nějaké příčiny nebo příčinou nějakého jiného jevu, tzn. účinku), pro politickou ekonomii jako vědu je taková metoda nedostačující, protože nemůže vést k pochopení základních ekonomických souvislostí. Na skutečnost ekonomie pohlíží spíše z hlediska toho, co člověk chce nebo nechce, tedy z hlediska účelu (řec. telos). Jeho teorie našla ve své době mezi odbornou veřejností velkou odezvu. Ovšem i pro současnou metodologii ekonomické vědy jsou Englišovy myšlenky stále cennými podněty.
V roce 1991 mu byl prezidentem Václavem Havlem in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.